(příběh jarního prozření)
Je to jako probudit se ze snu. Otevřeš oči a nevíš, kdo jsi. Čas běžel. Máš vlastní rodinu, pečuješ o domácnost i děti a chaos panuje jak venku, tak v tobě. „Kdo vlastně jsem?“ ti opakovaně zní hlavou dnem i nocí. Uvnitř tebe se krčí malá holčička, která má co dělat sama se sebou. Co teď?
Nepoznávám se
Mysl je zmatená a hlava nestíhá. „Jak je možné, že se nepoznávám? Kam ty roky uplynuly? Proč nejsem šťastná? Měla bych být přece šťastná! Mám se dobře. Nebo ne? Je tohle to, co chci žít po zbytek svého života? Proč jsem tak nešťastná? Už nemůžu…“. Jsem schovaná pod tolika vrstvami a maskami, že jsem cestou životem ztratila sama sebe. Jsou dny, kdy mě nic nebaví a dny, kdy se snažím stihnout všechno za všechny. Nálady se mi střídají jak na běžícím pásu a já si čím dál více uvědomuji, že vlastně nevím, co se sebou mám dělat. Zkouším čaje, meditace, různé techniky na uklidnění, vyčištění či potlačení mysli. Nic nefunguje a výkyvy jsou ještě horší.
A co když se bojím?
Začínám pozorovat sebe, všechny ty vyhrocené situace i ostatní kolem mě. Vidím, kdy reaguji na svůj věk a kdy jako malé dítě, které křičí o pozornost přesně tak jako moje děti. Uvědomuji si strachy, které se ve mně za ty roky usídlily a já před nimi vystrašeně utíkala dál a dál. Schovávala jsem se za úklid a věčné dělání něčeho – čehokoliv. Jen aby nebyl čas na ty strachy. Jen aby neměly prostor zase vylézt. Mělo mi dojít, že to takhle nemůže jít do nekonečna. „Je čas vyrůst holka.“ zní mi rozhodně hlavou. Už žádné schovávání a utíkání. Beru všechnu svoji sílu i zranitelnost a předložím je svým strachům. Už nejsem malá holka – já jsem neohrožená žena.
Vaše vnitřní dítě je vaše emocionální tělo. Kolik je vašemu dítěti let? Co ho trápí? Jak jednáte v napjatých situacích? V čem zažíváte chaos? Zvědomění si odpovědí na tyto otázky má vliv na vaše sebe-vědomí a radost z bytí.
